Rozhovor / NA SLOVENSKU SA MOŽNO VŽDY VIAC EXPERIMENTOVALO.

Rozhovorom s kurátorom a historikom dizajnu Adamom Štechom.

Ľubica Hustá: Čo si vyštudoval? A o čom bola tvoja diplomová práca?

Adam Štech: Studoval jsem Dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze. To prostředí bylo hodně konzervativní. O designu či moderní architektuře jsem se tam téměř nic nedozvěděl. Chodil jsem tam spíše formálně. Znalosti, které používám v mé práci dnes jsem se naučil sám díky své vášni pro obor, který dělám. Diplomku jsem psal o tvorbě Zbyňka Hřivnáče, interiérovém architektovi, který spolupracoval s mnoha významnými architekty, např. Karlem Filsakem či Janem Bočanem. Bylo to velmi neznámé téma a když jsem obhajoval, komise složená z lidí, kteří se většinou zabývají starým uměním, mi k tomu ani nedokázali téměř nic říct.

LH: Ja osobne uznávam tvoje až encyklopedické znalosti z dejín dizajnu. Odkedy a prečo si sa začal nimi zaoberať? Existuje niekto kto ťa nasmeroval?

AS: Nikdo mě nesměroval. Když jsem se začal na gymnáziu zajímat o umění, bylo pro mě přirozený se o té věci dozvídat co nejvíce. Začal jsem u impresionistů, pokračoval uměním dvacátého století, až jsem se dostal k architektuře a designu. Jsem naprosto nadšený do těch věcí a pokaždé mě zajímají spíše méně známé věci než ty ikonické a slavné. To je asi podstata toho, jak jsem k těm znalostem přišel. Prostě mě ty informace vnitřně velmi uspokojují. Na druhou stranu nejsem moc teoretický typ, nečtu teorie, ani tak neumím přemýšlet. Baví mě spíše konkrétní informace.

LH: A ktoré obdobie, prípadne osobnosť ťa z dejín fascinuje a prečo?

AS: To se nedá říci. Ale především mě fascinuje období od 1920 do 1990. Těch osobností a jmen je hrozně moc. Nemůžu tady někoho vypíchnout. Ale vesměs mě baví hlavně interiérový design, unikátní umělecky koncipovaný design a rezidenční modernistická architektura, miluju italský, francouzský a jihoamerický modernismus. Nedělám rozdíly mezi minimalismem, dekadencí, dekorací ani opulencí. V každém směru mě něco baví a najdu tam vždy něco zajímavého.

LH: Zbieranie užitého umenia a dizajnu je na vzostupe. Svedčí o tom aj vlna reedícií u mnohých prestížnych výrobcov. Ako si na tom ty? Veľa o tom píšeš ale si aj zberateľ? Napríklad ktorá z českých zbierok je aktuálne pre teba veľmi zaujímavá ak teda vylúčime UMPRUM?

AS: Já moc věci nesbírám. Nemám potřebu je vlastnit, spíše je vlastnit intelektuálně, vědět o nich. Ale materiálně mě to moc neláká. Ale i tak nějaký kousky mám. To co sbírám jsou knihy. Buduju si postupně knihovnu, která by měla reflektovat přesně moje výše zmíněné zájmy.

LH: Mňa veľmi baví sledovať ako v Čechách pochopili hodnotu nielen architektúry, ale aj  pôvodných obytných interiérov, aj keď teda zatiaľ najmä tých predvojnových a od svetových architektov (Loos, van der Rohe, ale aj Jurkovič) a hlavne ako precízne tie rekonštrukcie prebiehajú. U nás je to vec nevídaná. Čo je za tým?

AS: Myslím, že zkrátka přišel na to čas a péče o architekturu tohoto typu a období je mnohem více aktuálnější než dříve. Hodně mě těší, když se z nějakého domu či bytu udělá muzeum. Těch věcí je hodně i v zahraničí. V posledních letech bylo tímto způsobem zrekonstruována řada fantastických domů.

LH: Máme spoločnú minulosť a teda aj naše dizajnérske scény sa v niečom prekrývali. Našťastie prvá neriadená vlna nostalgie už je preč a aktuálne prichádza čas odborného dokumentovania a písania. Ako ty vnímaš našu spoločnú hmotnú identitu a kde vidíš rozdiely medzi Čechmi a Slovákmi?

AS: O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel. Ale k té dokumentaci a odborné reflexi věcí mě hned napadá vaše Dizajn Muzeum. U nás nic podobného nemáme. A když jsme viděl jak to zakladatelé Dizajn Muzea v Bratislavě dělají vše s velkým nadšením, tak jsem byl velmi potěšen. Opravdu skvělý počin. U nás se ty věc také hýbou, ale klasické instituce jako UPM nejsou moc flexibilní. Osobně mi příjde, že např. design a architektura druhé poloviny minulého století na Slovensku je možná mnohem zajímavěšjí než ten vývoj u nás. Ale možná to je kvůli tomu, že mě přitahují méně známé věci. Myslím si, že česká scéna byla a je taková výce opatrnější, v něčem sází na jistotu. Na Slovensku se možná vždycky více experimentovalo, at už je to úžasná brutalistická architektura, bizarní interiéry nebo více umělecky koncipovaný design. Takové extrémy myslím na české scéně chybí…

LH: Sledujem ako sa v priebehu posledných povedzme 10 rokoch česká scéna emancipovala. Myslím nielen sami dizajnéri, ale aj výrobcovia.  Tí majú ambície, sú ochotní zainvestovať a vo svojich portfóliach strategicky kombinovať českých dizajnérov so svetovými hviezdami. Sú viditeľní v zahraničí. U nás je to stále dosť jednostranný boj o prežitie. Dopyt po dizajnéroch je slabý a trochu demotivačný.  Kde sa to podľa teba v Čechách zlomilo, čo to naštartovalo?

AS: Myslím, že to částečně přišlo zevnitř. Designéři si to tady tak trochu vydupali. Chodili za těmi výrobci tak často, že si nakonec ty firmy uvědomili, že to bude docela asi dobrý se věnovat taky designu. Na druhou stranu v tomto ohledu sehrál svou zásadní úlohu Designblok jako spojení odborné scény a veřejnosti. Firmy si tak uvědomily, že design má smysl a múže mít potenciál.

LH: S priateľmi ste založili celkom akčnú skupinu OKOLO. Čo bolo to, čo vás motivovalo – mne sa na začiatku zdalo, že ste hipsteri hladní po objavovaní sveta, ale vaša vytrvalosť a oddanosť veci z vás urobila celkom sledovanú skupinu medzi dizajn blogmi.

AS: Je to čistě o zájmu a o tom chtít věci dělat. Skupinu jsme založili s Matějem Činčerou v roce 2009 a bylo to protože jsme se pořád bavili o tom, že musíme něco udělat. Vůbec jsme nepočítali s nějakým kalkulem a vůbec jsme nemysleli na to, jestli je to udržitelné, jestli to bude vydělávat peníze… Prostě jsme to chtěli dělat a vyjadřovat to, co nás baví. Děláme to po svém a docela se to vrací. Za těch 6 let se hodně událo a my jsme se dostali ke skvělým projektům a lidem kolem nás. Je skvělé pak slyšet úspěšné designéry, kterým se velmi líbí naše tvorba a když jim řekneme, že jsme z Prahy, tak se hodně diví. Minule nám vystřihl poklonu např. Garth Roberts, který hovořil o tom, že se mu strašně líbí to, že nepocházíme z těch klasických center designu jako je Londýn nebo New York a že se ani nesnažíme o to, aby to tak vypadalo. Podobných slov si pak hodně vážím a přesvědčuje mě to, že to děláme dobře. I když stále o tom pochybujeme.

LH: Dizajn je veľmi široký pojem. Ako si si ho pre seba zadefinoval?

AS: Vnímám ho z mnoha pohledů, ať už se jedná o nábytek, produkt, architekturu nebo módu. Svou přesnou definici nemám. Vlastně mě to ani nezajímá ho přesně definovat. Ale obecně mám rád velmi široké vymezení toho pojmu. To demonstrujeme i v našich výstavách, když na určité téma vybíráme předměty nebo další věci na jedno konkrétní téma. Baví mě spojovat velmi rozdílné věci, které však spojuje jedno téma.

LH: Aké sú tvoje nároky na dobrý súčasný dizajn? Myslím konkrétne čo si všímaš a čo ťa irituje?

AS: Asi jeho sofistikovanost a inteligence. Musím za tím produktem vidět tu práci, kterou si s tím ten tvůrce dal a vášeň, kterou do toho promítl. Samozřejmě sleduji trendy a baví mě pozorovat, jak se trendům „přizpůsobují“ designéři, mladí, ale i ti velmi etablovaní. Často mě iritují věci, z kterých je úplně cítit, že následují nějaký trend a jen ho prázdně využívají.

LH: Stretli sme sa v Miláne, kde doslova počas festivalu dizajn lezie z kanálov. Nezažívaš niekedy pocit márnosti? Ja napríklad som mala obdobie, že už slovo dizajn ma úplne vytáčalo.

AS: Jasně, pro mě bylo takový Salone v roce 2015. To mě vlastně nějak nebavilo a v té záplavě zbytečných produktů jsem si najednou připadal ztracený. Dříve jsem se snažil vidět vše, nabrat co nejvíce katalogů a ten čas v Miláně využít na maximum. Dnes už je to trochu jiné. Dělali jsme tam letos tři projekty, takže to taky zabere dost času. A je to čím dál více také o komunikaci s lidmi kolem. To mě na tom hodně baví a letos jsme měli na naše projekty skvělé reakce. To nás těší. Jinak si myslím, že člověk musí hodně věci odfiltrovat, ale když se o design nezajímaté tak nemáte šanci zhodnotit co je dobré vidět a co ne.

 

Foto: Filip Šach pre Papelote.

 

27 / 4 / 2017
by Ľubica Hustá
Zdieľaj na Facebook